Historie tenisu

Tenis se vyvinul z míčových her dávného původu. Již Římané hráli podobnou hru, kterou nazývali trigon. Ve středověku se pak po celé Evropě rozšířila francouzská hra paume, která se původně hrála jen v míčovnách. K nám se tato hra dostala z Německa. V Praze i na českém venkově bylo vybudováno mnoho míčoven, dodnes je zachována míčovna z doby Rudolfa II. na Hradčanech.

Podnět ke vzniku dnešnímu tenisu dal Angličan major Wingfield roku 1874, kdy stanovil pravidla hry, kterou nazval sferistika. Hra přes siť vysokou 1,5 m poněkud připomínala dnešní badminton. Během dalšího vývoje byla ovšem pravidla značně změněna a původní název byl přejmenován na lawn-tennis (angl. Lawn-trávník). Můžeme teda říci, že kolébkou dnešní hry je Anglie. Název tenis vznikl patrně z francouzského tenes, což znamená: berte, chytejte.

Již roku 1877 bylo sehráno ve Wimbledonu první národní mistrovstvi Anglie, které se pravidelně pořádá dodnes. Roku 1888 byla založena long-tenisová asociace, jejíž pravidla byla přijata po celém světě.

Vývoj a způsob hry

V počátcích závodní hry se hrálo převážně od základní čáry. Hra byla poměrně pomalá, hráči čekali na dopad míče a vraceli jej poměrně pozdě po kulminaci. Před rokem 1900 se užívalo převážně řezaných úderů, jež bylo možno provádět s jistotou a malým výdejem energie. Slabinou byl pomalý let míče a nesnadné prohození sítaře. Přostředkem, který měl odstranit nevýhody řezaných úderů, byl pravý opak – hra se silnou horní falší. Tento způsob umožňoval velké vložení síly do úderu, vedl však k tomu, že údery byly prováděny do míčů, které již klesaly po kulminaci svého odskoku. Poté vystřídala oba systémy hra přímých úderů, půrováděných ze zcela pevným zápěstím, vyžadující velmi přesnou práci nohou, umožňovala zásah míče ve vyšším bodě. Následující generace v čele s W. T. Tildenem spojuje hru ze základní čáry s útokem na síť a vytváří tzv. celodvorcovou hru.

Asi do roku 1932 převládají ve hře údery ze základní čáry nad voleji. Teprve s příchodem nové americké školy založené na prudkém podání a dokonalé hře u sítě, získává útočná hra převahu nad hrou ze základní čáry. Ani dnes neni ovšem vývoj tenisové hry ukončen. Definitivně je překonán způsob pouhého vracení míčů od základní čáry a vyčkávání chyby soupeře. Ideálem se stává všestraný hráč, který i díky novým materiálům a technologiím dovede zvolit nejvhodnější způsob hry vzhledem ke hře soupeře, druhu dvorců, povětrnostním vlivům a své vlastní formě.

Odkazy:
Tenis na Wikipedii